....Per aspera ad astra (přez překážky ke hvězdám)...

2.kapitola

20. května 2008 v 16:58 | AnGeLiQue* |  Dar nebo zkáza...??
A tak sem se probudila jako jiný člověk...

Ted' je to už 300let.. Žili jsme s mými "rodiči" na všech různých místech , ale i přes to, že se mnou často snaží bavit , vyprávíme si, ja se pořád cítím osamnělá... Občas se vydám někam pryč..Sama.. Hodně často přemýšlím co by se asi dělo kdyby mě Chris neproměnil.. Asi bych teď nejspíš byla mrtvá a byla bych v ráji s mojí matkou.. Nejvíc mě asi štve to, že už se s ní nikdy neshledám .. Při tom pomyšlení se mi zalily oči slzama..Často jsem měla tyto myšlenky a proto sem zacala kourit.. už asi pred 50 lety a vydrzelo mi to až do ted.. Když se to tak vezme nenáviděla sem tenhle život.. Žít na věky.. Bez lásky,bez dětí,sama.. To je snad to nejhorší co se mohlo stát.. Třískla sem rukou do okna u balkonu.. Já už to nevydržím.. Vylezla sem oknem na balkon, sedla sem si tam na zem a zapálila sem si.. Napřed jsem měla chuť zase někam vyrazit.. Pryč na týden, měsíc nebo klidně klidně i rok.. Ale to sem nemola El ani Chrisovi udělat.. Vím že by si Chris vyčítal , že mě proměnil.. vždycky si to vyčítá když na chvíli zmizím.. Vidim to v jeho vzpomínkách.. Nikdy jsem Chrisovi nevyčítala, že mě proměnil.. Já sama jsem to chtěla, nemohla sem snést že bych mohla umřít..I když už umřela matka.. Chtěla sem žít.. Někdy si taky vyčítám , proč se nechovám ke Chrisovi a Eleanor tak jak by si zasloužili.. Vždycky tu byli pro mě a snažili se mi se vším pomoc, ale já se uzavírám do sebe.. A držím svoje city na uzdě.. Ale teď už sem se nemohla udržet a rozbila sem to okno.. Mám chuť někoho zabít.. Ale to nemůžu, zklamala bych je.. Snad kdybych našla někoho do koho bych se zamilovala a mohla sem s ním žít věčnost..

O pár roků později
V městě kde žijeme se strhla obrovská epidemie.. Člověk který se tím nakazil ztratil úplně pamět.. Poslední měsíc života , žil v obrovských a v posledních dnech života se mu udělali obrovské trhliny v kůži a vykrvácel.. Nešlo to ničím vyléčit a tak už vymřela polovina města.. Jednoho večera přinesla Eleanor k nám domů chlapce.. Našla ho ležet na ulici v obrovských křečích.. A vedle něho ležel jeho už skoro mrtvý otec.. Tělo mu šíleně krvácelo a El se musela hodně přemáhat.. Otec jí svěřil Alexe (tak se jmenuje) do péče, protože věděl že mu určitě dokáze pomoct.. Že když to nedokázal on tak že to dokáže ona.. Pak zemřel.. El z toho byla trochu mimo.. Dlouho se pak s Chrisem radili jestli ho přemění nebo jestli ho nechají umřít.. Báli se toho protože všude byla čerstvá krev a nechtěli ho vysát.. El byla pro to , že ho nepromění.. Ale pak jsem přišla do místnosti já a řekla jsem že chci aby ho proměnili.. Že se snad konečně nebudu cítit tak osaměle.. Nakonec se teda El rozhodla že ho promění.. ALex pak ležel dva dny v agonii.. A ja byla celou dobu u něj a konejšila sem ho.. že to za chvíli přejde.. Stejně jsem neměla nic lepšího na práci.. Nakonec po dvou těžkých dnech se vzpamatoval.. Byl mnohem hezčí než předtím.. Měl deší blonďaté vlasy a světle rudé zorničky.. Byl sice opravdu krásný , ale já ho nikdy nemilovala.. Byl pro mě jako starší bratr.. (když ho El proměnila bylo mu 19).. Alex mi hodně pomáhal.. Začala jsem díky němu znovu žít.. Všechno co jsme mohli jsme dělali spolu.. Byli jsme spolu štastný.. On nemiloval mě a já nemilovala jeho.. Byl to prostě jen starší bratr.. Ale měla sem ho nade vše ráda.. Naučila jsem ho jak dočasně žít bez lidské krve (2 roky si vystačíme se zvířecí ale na konci druhého roku , najdeme nějakého umírajícího člověka a toho si rozdělíme- já vím je to trochu drastické, ale co jsme mohli dělat..) A on mě naoplátku naučil jak žít .. Vždycky jsem ho obdivovala za to , že má pořád dobrou náladu.. Ale že si dokáže udržet chladnou hlavu.. Nyní jsme konečně štastná rodina..

A teď se stěhujeme do nového města..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | Web | 20. května 2008 v 17:09 | Reagovat

Juuu! krása! moc pěkně napsané! docela ji chapu, ono žít nekolik set let sama asi neni jednoduchý...huráá že k ní někdo přibil...sem zvědavá...co se bude dít v novém městě.;o)..šup šup pokráčko :o)

2 Antionette Antionette | Web | 20. května 2008 v 18:36 | Reagovat

Super :) Být tak dlouho sama, by mě taky nebavilo...

3 Antionette Antionette | Web | 24. května 2008 v 21:32 | Reagovat

Copak se dějě s pokračováním?

4 Katie Katie | Web | 2. června 2008 v 18:44 | Reagovat

Ahojky. Tak co, chystáš pokráčkko? doufám že jo, protože tuhle povídku máš moc pěkně začatou :o) tak šup sem s ní !!! :D moc se teším :o)

5 Katie Katie | Web | 9. června 2008 v 21:44 | Reagovat

Kde to váááázneee ????? :-o

6 Katie Katie | Web | 9. června 2008 v 21:44 | Reagovat

Kde to váááázneee ????? :-o

7 klaris klaris | 31. července 2008 v 18:37 | Reagovat

myslim, že je to to nejhorší co sem kdy četla, jednak to máš celý blbě a jednak to nemá žádnej nápad vůbec mě neláká co se bude dít dál....slabý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama