....Per aspera ad astra (přez překážky ke hvězdám)...

1.kapitola

19. května 2008 v 13:30 | AnGeLiQue* |  Dar nebo zkáza...??
Tak to je prvni kapitola.. doufam ze se bude libit xD.. prijemne poctenicko

Dnes je "velký" den. Stěhujeme se do nového mesta s celou moji "rodinou". Dřív jsme bydleli na Aljašce a teď se stěhujeme do nějakého města které je od ní vzdáleno přes půl zeměkoule.. docela se už těším..Ještě jsem se vám ani nepředstavila.. Jmenuji se Antionette a je mi 18 let ( už asi 400 let), moje rodina mi občas říký Anti (což mě šíleně vytáčí a vždycky se naštvu) nebo také Nett.. To už je lepší.. Ale stejne je lepší Antionette.. Ještě pořád nechápete proč se stěhujeme? Všichni členové naší rodiny jsou totiž upíři.. Naše "Matka" Eleanor vlastně založila celou naší rodinu.. Ona se jako první z nás stala upírem.. Pak o 100 později našla Christophera. Umíral a nikdo mu nedolázal pomoct. Když ho Eleanor uviděla, hned se do něho zamilovala.. A protože už mu nezbývalo moc času udělala z něho také upíra.. Po 4 týdnech, od onoho incidentu, se vzali. Chris jí nikdy nevyčítal ,že ho proměnila v upíra.. Miluje jí a je s ní šťastný.. Když se vzali psal se rok 1378.. O dvěstě let později.. našel Chris mě a mojí matku.. Přepadli nas, matku zabili a já bych smrt uvítala také.. Ležela sem totiž v šílených bolestech.. Až do teď si pamatuju moje pocity když sem ho poprvé uviděla:
Je to jako kdyby procházel anděl.. Má černé kratší vlasy a nádherné uhrančivé oči.. Hned když sem ho uviděla cítila sem, že mi může pomoct..a cítila sem také to co cítí dcera k otci.. Věděla sem , že mě tam určitě nenechá.. Napřed se sklonil nad mojí matkou, vzal do ruky její ruku a viděla sem jak namhatáva puls.. Jenže žádný nenašel.. oči se mi zalily slzami, položil její ruku zpátky na zem. A pak přešel ke mě.. Vzal mě za ruku a já mu jí nejpěvnějc jak sem mohla stiskla. Podíval se mi do očí jako kdyby říkal "Opravdu to chceš?".. Dál sem se mu dívala do očí a v duchu sem ho prosila ať mi buď pomůže zemřít , nebo jinak.. Cítila sem z něj vyzařovat něco, co sem nedokázala pojmenovat, nikdy sem to u žádných jiných lidí necítila... Dokázala sem totiž u všech lidí poznat jejich povahu a když sem se jich dotkla.. tak sem viděla jejich minulost.. Teď ovšem sem neviděla vůbec nic.. Byla jsem totiž šíleně slabá.. Často mě kvůli tomu odsuzovali a proto sem nebyla ve škola moc oblíbbená ani sem neměla moc kamarádů. . Vlastně žádné..rok před tím než se tohle stala mi zemřela nejlepší a jediná kamarádka.. Byli to ti samy lidé co zabili mojí matku a skoro mě.. Viděla sem to toiž v minulosti toho jednoho chlapa, když sem se ho dotkla.. Myšlenky se mi začaly vplétat do sebe, začala sem se propadat do temnoty a cítila sem že za chvíli umřu.. Ještě jednou sem mu stiskla ruku a povedlo se mi zašeptat.. "Prosím, zachraň mě.." A pak už si nic nepamatuju.. Chris mě pak prý kousnul a já ležela dva dny v agonii..
A tak sem se probudila jako jiný člověk...
Tak to je zatim vše zítra tu snad bude pokráčko. Doufám že se zatím líbí :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | Web | 19. května 2008 v 14:04 | Reagovat

Juuuu !!! Mooooc krásnej začátek, sem zvědavá, co se jí všechno přihodí :o) Krááása !!! Honem pokráčko !!! a sem ráda, že se tenhle blok pořádně rozjíždí ;o)

2 Antionette Antionette | Web | 19. května 2008 v 19:36 | Reagovat

Začátek je moc pěkný :) *palec*

Těším se na další...

3 Marilla Marilla | Web | 20. května 2008 v 11:11 | Reagovat

To je nádherný, akorát bych neodholovala provdu hnedka...=o)...pokračovat, polračovat, pokračovat.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama